Je to už cca 20 let co nejsem zaměstnancem Aera Vodochody. Bylo to mé první odborné zaměstnání a hlavně to byl můj sen tam pracovat jako konstruktér se specializací na aerodynamiku. Nicméně situace se vyvinula zcela jinak a já dnes dělám konstruktéra v úplně jiném oboru. Ale k Aeru Vodochody mám stále určitý vztah a jeho minulost, přítomnost i budoucnost mě zajímá, byť jak se říká - podruhé do stejné řeky nevstoupíš.
Dne 25.3.2020 jsem četl článek na serveru PLANES.CZ - Aero Vodochody – let do neznáma. Tak jsem se také zamyslel ze svého úhlu pohledu nad minulostí a možnostmi budoucnosti. Je to samozřejmě jen můj úhel pohledu, konstruktéra co se tam tehdá teprve začal rozkoukávat, byl naivní a nezkušený a co nechápe svět managerů a velkých peněz do dnes.
Nicméně zpět k tématu, kousek do historie, rok tuším kolem 2007.
Když Penta kupovala Aero Vodochody, bylo to hlavně kvůli letišti. Penta se tím tehdy vůbec netajila. Mám v živé paměti články v novinách, kde Penta říkala že se nediví že fabrika šla do krachu, když se ani nesnažila využít takový majetek jako letiště u Prahy (teď se mi to nedaří dohledat). Ty plány Penty jak Letiště Vodochody bude pro charterové a nízkonákladové lety a Aero Vodochody se změní na servisní a logistické centrum, možná s nějakou ještě výrobou když si
na sebe vydělá.
Tyhle plány vzaly za své srážkou s realitou. Nutné velké investice do rekonstrukce infrastruktury, ale hlavně nezlomný odpor místních obcí v okolí. Asi pro to se Penta o letišti zmiňuje čím dál méně a opatrněji. Takže zbyla ta výroba co si na sebe musí vydělat. Do toho zapadá L39-NG, byť tohle má také problémy.
A skok ještě dál do minulosti. Aero Vodochody bylo v krizi od revoluce v 89tém a možná již o fous dříve, ale to nedokážu posoudit. V 89tém se trhy zhroutily a
fabrika nevěděla co dál. L159 i Ae270 byly nechtěné děti (managementem), které vznikly ze spoda tak nějak na černo až byly ve stavu, že je management už nemohl ignorovat a musel po nich sáhnout a prohlásit je za své.
Tuším v roce 2000 to vyvrcholilo tím, že se vedení fabriky rozhodlo zrušit vývoj. Vývoj a certifikace L159 byl dokončen, letoun byl v sériové výrobě. Ae270 zdánlivě na konci certifikaci a byl výhled na start sériové výroby. Tak se management rozhodl zrušit nákladný a otravný vývoj, vyházet konstruktéry a vývojáře a převést fabriku na čistou výrobu plus subdodávky pro jiné výrobce. Na personálním tehdy stály dvě řady. Jedna řada byli konstruktéři co si šli pro výpovědi a papíry s tím související. A pak druhá řada byli klempíři z celé republiky i okolních států co byli nabíraní do výroby L159.
Pak kolem let 2010-2015 zase sháněli konstruktéry zpět jak mohli aby pokryli projekt s Embraerem. Kolik lidí jim asi odpovědělo a šlo zpět? Aero Vodochody pak shánělo a pronajímalo si konstruktéry kde se dalo, včetně jiných firem a konstruktérů od nich.
Tím rozpuštěním vývoje kolem roku 2000 ale podle mě tehdejší management vykopal fabrice hrob. Fabrika přišla o budoucnost, možnost tvořit vlastní produkty nutné pro dlouhodobé přežití. Ve vývoji byl nástupce L39 i L159 připravován, předprojektové studie a práce byly vykonané. Co a jak technicky změnit a co od toho lze očekávat bylo jasné. Ve fabrice se kolem roku 2000 mluvilo, že smlouvy o údržbě L159 počítají s velkým upgradem za 15 let. Že v rámci upgrade a prodloužení životnosti se sundá celé křídlo, vymění se za mokré křídlo se zcela novou profiláží (profil již byl vybraný) a v trupu se upgraduje elektronika na novou generaci. Dále se mluvilo o předělávce L159 na odlehčenou variantu s vybavením jako bylo na L139. Cílem bylo vykopat z letadla veškeré americké komponenty a nahradit je francouzskými aby padla omezení exportu do třetích zemí, kvůli kterým byla L159 neprodejná těm kdo o ní opravdu stáli.
No pana Mikulu za civilní sektor Vodochod už nikdo nevyzpovídá do historického archivu. Zbyl po něm jen dopis či rozloučení co zanechal když již věděl, že tu hnusnou nemoc nezastaví. A my co jsme u něj studovali a pamatujeme si ho. Jo a také díky za scripta. No nic, slza zamáčknuta. Ale třeba Fialu a bratry Kučery ještě vyzpovídat lze, jestli by byli ochotní. Jejich vzpomínky by byly jistě historicky cenné svědectví doby a měli by co vyprávět.
Penta určitě fabriku zachránila od jejího neschopného managementu politiky dosazovaného. Nebo alespoň prodloužila život o nějakých 15 let. Sice má také máslo na hlavě a kopou kolem sebe (holt asi obchodní boj je obchodní boj, to my technici moc nechceme chápat), ale tak nějak fabriku udržela. Dokonce se pokusila o L39-NG, byť si evidentně nabíhá. To letadlo určitě nenaplňuje možný potenciál a nevyužívá vše to co bylo už před 20ti lety předprojektově připraveno pro modernizace po šuplíkách i naopak co dělat není dobrý nápad. Teda kdo tam ještě z té doby zbyl? Většina vyhozena, někdo je v důchodu, někteří již mrtví. Stipendisti a mladá krev která měla nést kontinuitu rozprášena a zašlapána 2000/2001. Ví vůbec Aero co má vlastně v archivu aerodynamiky, konstrukce a projekce z minulých desetiletí? Doufám že nehodil nějaký kreativní manager archivy do stoupy jako v některých jiných fabrikách, že ne? Ztráta kontinuity a schopností ve vývoji komplexního produktu jako je letadlo musí být brutálně znát. O finanční náročnosti nemluvě. Ale jak se říká, lepší zkusit a selhat, než se ani nepokusit. Rozhodně dala Penta projektem L39-NG alespoň nějakou šanci do budoucna. Kdyby se našel zájemce co to umí prodat a má konexe, snad má co prodat - když se dotáhne certifikace.
Nicméně ve zbrojní oblasti, navíc v letectví, se bez konexí rozhodně nelze obejít. Nákup vojenských (včetně cvičných) letadel je mnohem více o politice, než o technice a už vůbec ne o trhu. Bez podpory státu (a teď nemyslím záruky za úvěry) to nejde. Politická diplomacie je nezbytná, včetně ne vždy úplně čistých praktik. A to by měl nový vlastník Vodochod umět zařídit, jinak také chcípne. Holt takový je svět.
Držím Aeru Vodochody palce, vždyť to byla jedna z chloub Československa. Těch letounů ať již licenčních či vlastních co vyrobila, ti lidé a jejich um a zkušenosti - včetně toho temného období druhé světové války. Bylo by škoda kdyby toto zaniklo a vše bylo zapomenuto jako např. ČKD, které dnes připomíná už jen název ulice a zastávka metra.
Žádné komentáře:
Okomentovat