úterý 7. dubna 2020

Koronavirus - cílené promoření společnosti

Návrh plánu na cílené promoření významné části společnosti s minimalizací vedlejších škod, primárně minimalizací celkového počtu úmrtí.
Předem říkám že nejsem zdravotník, jsem technik. Kolem víkendu 4.-5. dubna 2020 politici ČR rozhodli, že stát se přestane snažit zabránit rozšíření viru SARS-CoV-2 a nechají promořit většinovou společnost. Že to budou pouze brzdit. Na jednu stranu to jako člověk chápu, prostě není boha který by to dokázal zastavit, na druhou stranu jsem nezaznamenal žádný smysluplný plán jak to provést aniž by to vedlo k velkému počtu úmrtí. Hlavně úmrtí starých lidí a důchodců. Kolují zvěsti, že politici tím chtějí současně spláchnout důchodovou reformu, nechají pochcípat 20-30% důchodců. To co se děje v Itálii i jinde je tak jasné varování, že nechat epidemii řádit by nebyla neúmyslná chyba. Bylo by to potvrzení, že ty dohady byly pravda. S tím se odmítám smířit a na tom se podílet. A jestli to tak dopadne, budu jeden z těch, kteří se s tak zvanou politickou zodpovědností asi nesmíří. Nechci se na tom podílet a tak přicházím s ne zcela detailně promyšleným návrhem. Tento plán je vlastně obdoba boje se slintavkou a kulhavkou jak se provozoval ve středověku kdy o nějakých virech a bakteriích nikdo neměl ani potuchy.

Riziko přirozeného průběhu: Pokud necháme vir přirozeně procházet populací a budeme brzdit jen málo, nemoc během krátké doby (několika týdnů) propukne u tolika lidí, že nebude v moci zdravotnictví poskytovat podpůrnou péči všem potřebným. Významné množství lidí zemře prostě proto, že nebudou kapacity jim pomoci. Viz např. Itálie oblast Bergamo i jinde. Ano, nemoc relativně rychle promoří populaci. Lze asi odhadovat, že takto bude nemoc kulminovat v polovině května a začne ustupovat v polovině až konci června. Odhadem 40% populace ČR bude ke konci června promořeno či aktuálně infikovaných (to je asi 4 000 000 lidí) a bude k 500 000 mrtvých převážně starých lidí. To je cca 3,5x více mrtvých ve třech měsících, než kolik je jinak úmrtí za celý rok. To jsou jen odhady na základě sledování statistik okolních zemí, žádný sofistikovaný výzkum ani výpočty, jen pesimistické odhady.

Cíl plánu: Cílem plánu je řízeně a hlavně postupně promořit významnou část populace u které lze předpokládat nízké riziko komplikací a úmrtí. Ze známých statistik je jasné, že nějaká úmrtí jsou v každé věkové skupině, vždy je nějaké riziko. Ale pokud by se podařilo promořit významnou část málo rizikové populace a udržet přitom zdravotní péči, počet úmrtí bude malý. Ale hlavně se významná část populace stane alespoň částečně odolná proti viru (což zpomalí přirozené šíření) a bude schopna pracovat a poskytovat péči až tím bude procházet zbytek populace. Ano, míra imunizace také není spolehlivě známá, také jsou to zatím jen dohady. Ale lepší něco než nic.

Navrhovaný postup:
Bod 1: Bránit neřízenému šíření viru v populaci co to jde. Cílem je nedovolit přetížení zdravotnictví. Udržet volné kapacity, poskytovat podpůrnou léčbu a tím minimalizovat úmrtnost.
Bod 2: Vytipovat a izolovat část populace která se bude promořovat. Odhadem cca 200 000 lidí měsíčně na celou republiku = 24% populace ČR tím projde řízeně za rok.
Bod 3: Nakazit tuto skupinu s jejich plným vědomím a souhlasem.
Bod 4: Do skupiny průběžně přidávat záchyty nakažených z ostatní neřízené nákazy z vnějšku.
Bod 5: Skupina je v izolaci - prakticky nulový fyzický kontakt s okolím, zabránit nechtěnému šíření nemoci mimo tuto skupinu.
Bod 6: Vojenský charakter pobytu - kasárna. Bohužel, ale je to jen na těch 4-5 neděl. Schopní práce pracují všichni. Rozdělené úkoly, úklid, kuchyně, kantýna, záchody, pečování o případy neschopné práce (více nemocné).
Bod 6: Potírání a prevence šikany a kriminality. Být připraveni na to, že někteří jedinci budou problémoví a bude nutné je dát do izolace - vězení.
Bod 7: Trvale sledovat zdravotní stav všech jednotlivců. Třeba formou že se musí hlásit 3x denně, kdo se nehlásí okamžitě dohledat kde je a co s ním je. Lehké případy zůstávají, vážným případům věnovat adekvátní péči. Ideální by bylo mít specializované oddělení pro léčbu v rámci skupiny, případně je transportovat do nemocnice. Lékařská péče musí být garantována.
Bod 8: Po vyléčení je propustit.
Bod 9: Být v takové skupině by mělo být hodnoceno přinejmenším jako regulérní nemoc - nárok na normální nemocenskou. Případně i mírně bonifikováno nad rámec marodního aby se lidé tomuto programu nevyhýbali z ekonomických důvodů.
Bod 10: Součástí skupiny by měl být i zdravotní personál. Jednak pro to aby se část zdravotního personálu imunizovala se skupinou, druhak jako podpora ostatním členům skupiny kteří budou mít těžší průběh. Zdravotníci ve skupině pomáhají k co největší samostatnosti a omezení fyz. kontaktu mimo skupinu.

Výhody: Za rok by se takto imunizovalo cca 24% populace ČR. K tomu cca poloviční množství přirozenou cestou, to je kolem 36% populace za rok a to by mohlo být výraznou bariérou dalšímu šíření. Také by bylo k dispozici relativně brzy dost imunních lidí pro zajištění chodu společnosti v následující nejkritičtější fázi celé společnosti. Uvnitř skupiny jsou všichni nakažení, nepotřebují tedy tolik a tak kvalitních ochranných pomůcek, stačí jim jen běžné ochranné pomůcky pro zabránění šíření ostatních obvyklých nemocí. Také není zcela nereálné aby tím procházela část rodiny společně - otec se synem, matka s dcerou...

Neznámá a rizika tohoto plánu: Nejsem doktor ani epidemiolog. Nevím jak dlouho trvá vyléčení většiny pacientů (jen odhaduji kolem 30ti dnů). Nevím jak velké přesně procento nakažených je s těžším průběhem s potřebou podpůrné léčby/nemocniční hospitalizace (odhaduji 10% u věkové skupiny do 50ti let věku). Nevím jak velké procento  potřebuje plicní ventilaci která je asi tím nejkritičtějším - jen odhaduji tak 1% z nemocných. To je při 200 000 cíleně nemocných měsíčně potřeba cca 20 000 nemocničních lůžek a 2 000 plicních ventilátorů. Nevím jak přesně nemoc probíhá, po jaké době od nakažení lze očekávat případné komplikace a jak dlouho obvykle trvají. Podle toho je třeba naplánovat velikosti skupin, periodu náboru nových skupin adostupnost medicínských zdrojů.

Proč ne individuální karanténa: Individuální karanténa není často dostatečně účinná. Ne každý má možnost se izolovat zcela od rodiny a nakazí i svou rodinu. Ta než přijde na to že je také nakažená předá nákazu dál. Ne každý bydlí někde na samotě. Třeba panelové domy mají společné ventilace, kterými se běžně šíří pachy. Pro šíření viru přenosného vzduchem a vysoce nakažlivého je to vynikající věc. Domácí karanténa zpomalí šíření, ale nezastaví. A při nakažení velké skupiny by nežádoucímu masivnímu šíření nešlo zabránit. A kdyby se jedinci podařilo se efektivně individuálně izolovat, tak je zase problém identifikovat případnou potřebu akutní lékařské péče.

Potřeby pro tento plán:
1) Zajistit v jednotlivých krajích dostatečné izolační kapacity. Máme 13 krajů, to je při 200 000 lidí na republiku měsíčně kapacity cca 15 000 lidí na kraj měsíčně. Lze využít např. lázeňské areály, vojenské nemocnice, ozdravovny, školy v přírodě, tábory.
2) Zajistit dostatečné zásobování těchto areálů.
3) Vyčlenit řídicí a dohledový personál. Nezapomenout na policii. Jde o průřez celou společností včetně negativních částí. Tak jako na vojně bylo.
4) Vyčlenit zdravotní personál. Nemusí to být nutně lékaři, běžnou péči a sledování pacientů lépe zvládají zdravotní sestry.
5) Zajistit dostupnost dostatečného množství lékařských zdrojů. Třeba plicní ventilátory - musí být za každou cenu tak sofistikované? Jaký typ plicní ventilace je obvykle potřeba, nešly by rychle vyrobit specializované/jednodušší zacílené na komplikace pro tento typ onemocnění?
6) Jsou nutné na každý prd papíry a výběrové řízení? Jsme v nouzovém stavu, nemůže prostě stát a jeho složky (kraje a obce jsou také státní složky) prostě rozhodovat?
7) Je nereálné to rozjet hned takto ve velkém. Spíše to chce začít menší pilotní skupinou, po týdnu až 14 dnech další a tak dál.
8) Počty nově vstupujících je nutné průběžně upravovat s ohledem na rozvoj vnější (neřízené) nákazy, aby celkové počty nemocných nepřevýšily zdravotnické kapacity.
9) Jedná se o zásah do osobních svobod po dobu izolace. Lidé by do toho měli jít dobrovolně a podepsat to. Určitě by se našli lidé kteří by do toho šli při znalosti rizik a benefitů pro společnost i je samotné. Třeba část aktivních záloh armády lze očekávat že by do toho mohla jít. Nebo část dobrovolných složek záchranných systémů (hasiči, zdravotníci) při vědomí že se takto imunizují a nenakazí přitom své rodiny.
10) To nejhlavnější - toto musí posoudit někdo kdo má v ruce věrohodné statistiky, rozumí rozvoji takovýchto epidemií a dokáže posoudit zda to celé by mělo vůbec šanci, zda to není jen šílený nesmysl laika.

1 komentář:

  1. Tak nechybělo málo a každý jsme měli vlastní čárový kód, kterým bychom se prokazovali v restauracích, obchodech, autobusech a já nevím, kde všude ještě. Naštěstí se to nestalo. A to nejsem žádný odpůrce očkování a vakcinace, je mi to vlastně jedno. Jen si myslím, že by to mělo zůstat na lidech.

    OdpovědětVymazat